Adolf Ivar Arwidsson

Adolf Ivar Arwidsson
Adolf Ivar Arwidsson na litografii Johana Eliase Cardona
Narození	7. srpna 1791 Padasjoki, švédské Finsko
Úmrtí	21. června 1858 (ve věku 66 let) Vyborg, Finské velkoknížectví Finské velkoknížectví, Ruské impérium
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Laukaa
Povolání	historik, politický novinář, spisovatel, básník, přednášející na Královské akademii v Turku
Národnost	finská
Alma mater	Královská akademie v Turku
Literární hnutí	romantismus
Ocenění	rytíř Řádu polární hvězdy (1851)
Manžel(ka)	Johanna Carolina Armfeltová[1]
Děti	2 synové a 2 dcery.[1]
Rodiče	Adolf Arvid Arvidsson a Maria Holmbergová.[1]
Příbuzní	Ivar Arwidsson[2] (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Iwar Arwidsson (7. srpna 1791, Padasjoki, švédské Finsko – 21. června 1858, Vyborg, Finské velkoknížectví) byl finský švédsky píšící historik, politický novinář, spisovatel, básník a přednášející na Královské akademii v Turku. Patřil k jedněm z nejvýznamnějších představitelů tzv. turkuské romantiky, kteří otevřeli otázku hledání národní finské identity spojenou se zaměřením na vývoj finštiny jako národního jazyka, který pomůže národu k samostatnosti. Arwidsson ve svých radikálních textech kritizoval úřednictvo, duchovenstvo, soudce i postavení finského národa v rámci Ruského impéria a finské národní hnutí považovalo Arwidssona za strůjce nezávislého Finska.^[3].^[4]

Arwidsson je připomínán především kvůli výroku „Švédové nejsme, Rusy být nechceme, buďme tedy Finové“. Tato slova však zřejmě nenapsal on sám, ale jsou ze shrnutí jeho politického myšlení přezentovaného po jeho smrti Johanem Vilhelmem Snellmanem.^[5]